POTOČNÝ, T. (2006): Lidé na okraji. Případová studie satelitního městečka. IVRIS Working papers. FSS MU. Brno
Názvem Lidé na okraji tituloval Tomáš Potočný případovou studii vybraného suburbia v zázemí Prahy. V samotném článku však využívá pojmu satelitní městečka, který je více rozšířen ve veřejném diskurzu. Autor si klade za cíl zachytit každodenní život obyvatel v suburbiu se zvláštním zřetelem na nově příchozí obyvatele. Pro podložení svého přístupu využívá autor dvou perspektiv. [ x zavřít >>]

Názvem Lidé na okraji tituloval Tomáš Potočný případovou studii vybraného suburbia v zázemí Prahy. V samotném článku však využívá pojmu satelitní městečka, který je více rozšířen ve veřejném diskurzu. Autor si klade za cíl zachytit každodenní život obyvatel v suburbiu se zvláštním zřetelem na nově příchozí obyvatele. Pro podložení svého přístupu využívá autor dvou perspektiv. První z nich je koncept moderní společnosti a její individualizace rozvinutý ve výrazně abstraktnější úrovni Baumanem a Beckem, který se v současnosti těší značné popularitě. Dále využívá tzv. "teoretický pohled na prostorovou diferenciaci města" Marcuseho a van Kempena a Allena, kde se zabývá problematikou suburbanizace, její definicí, příčinami a důsledky. Oba zmíněné koncepty jsou původně zamýšleny pro jiný kontext a Potočný se je snaží aplikovat na zvolené suburbium.

Samotný výzkum představuje kvalitativně zaměřenou sondu do života zvoleného satelitního městečka. Na základě semistrukturovaných rozhovorů a pozorování v lokalitě se Potočný snaží odpovědět na otázku, co nového přináší bydlení v suburbiu. Podrobněji se zaměřuje na motivace vedoucí k přestěhování za město, na vztah k novému místu bydliště, na každodenní život v satelitním městečku, sociální vztahy v něm a ve vztahu k okolí. Konkrétní suburbánní lokalitu, kterou označuje jako "Městečko", volil autor podle následujících kritérií: lokalita alespoň 50 rodinných domků, postavená v kompaktní formě, obývaná "středními vrstvami", prostorově oddělená od původní zástavby obce, dobře napojená na MHD. Po úvodním urbanistickém popisu, kdy jsou využity analytické postupy hodnocení kvalit veřejných prostorů dánského architekta Gehla, následují příklady konkrétních obyvatel Městečka a jejich individuálních přístupů k výstavbě rodinných domků. Většinou se jednalo o levnější typové projekty, často dostavované svépomocí. Nikdo z dotazovaných nedeklaroval, že by vybíral projekt podle místní tradice či staveb v okolí. Nová část obce tak představuje jednotný celek především svojí novostí. Zvolený vzorek dotazovaných je obtížné zobecnit. Jedná se o poměrně diverzifikovanou skupinu, v níž převažují obyvatelé středního věku zaměstnaní na vyšších úřednických postech. Jejich příchod do Městečka motivovala snaha realizovat se, mít něco vlastního, kde je nikdo neruší. Akcentují klid, přírodu a bezpečnost místa pro děti. Konkrétní lokalitu vybírali především podle finančních možností, dále pak podle preferencí a dopravní dostupnosti.

Každodenní život obyvatel Městečka strukturuje především zaměstnání, které zabírá většinu dne, a cesta do něj. Automobil vnímají jako pohodlnou nezávislou dopravu. Do centra Prahy nejezdí, paradoxně "jim v tom brání vzdálenost, kterou není příjemné překonávat". Volný čas tráví buď doma a na zahradě, nebo jezdí na výlety. Z hlediska vztahu k bydlišti autor vymezuje dva typy - "konzumenty dobrého bydlení" a "hledače pevného bodu". Tato dualita, která je v realitě mnohem méně výrazná, se projevuje například ve vztahu k nákupům v jádrové obci. "Konzumenti dobrého bydlení" ale i někteří "hledači pevného bodu" více využívají velké nákupy v hypermarketech cestou z práce na úkor živnostníku v obci. Ve vztahu s jádrovou obcí se významně projevuje prostorové oddělení zástavby, které představuje bariéru jak fyzickou, tak symbolickou. Částečně se uplatňují také zažité stereotypy o odlišnosti druhých. Nikdo z Městečka neparticipuje v místním zastupitelstvu, aktivita byla vyvíjena pouze ve smyslu obranném (Never In My Back Yard efekt). Zájem "o společné" je chabý. Sociální vztahy v nové zástavbě byly většinou dotazovaných hodnoceny pozitivně, především na úrovni nejbližších sousedů. Z počátku se jako stmelující prvek ukázaly stejné problémy s výstavbou domů, které lidé řešili. Nyní působí integračně společné činnosti, tedy péče o děti, zahrady a psy. Sociální kontrola funguje v Městečku pouze částečně.

Článek představuje podrobnou studii provedenou na poměrně malém vzorku, která je obtížně generalizovatelná pro širší oblast. Poskytuje ale kromě faktografického podložení velmi zajímavé informace o motivacích a názorech obyvatel Městečka, jejich soužití a spjatosti s lokalitou. Text je diskuzí různých náhledů a možností, nestaví jasné teze.

Martin Šimon