KONTULY, T.; TAMMARU, T. (2006) : Population subgroups responsible for new urbanization and suburbanization in Estonia European Urban and Regional Studies 13, č. 4, s. 319-336
	Kontuly a Tammaru se v článku zabývají kvantitativní analýzou migračních dat mezi cenzy 1989 a 2000 v Estonsku. Využívají teoretického podložení konceptu životního cyklu měst (van den Berg) a diferenciální urbanizace Geyera a Kontulyho, které jsou v teoretické části zběžně rozebrány. [ x zavřít >>]

Kontuly Tammaru se v článku zabývají kvantitativní analýzou migračních dat mezi cenzy 1989 a 2000 v Estonsku. Využívají teoretického podložení konceptu životního cyklu měst (van den Berg) a diferenciální urbanizace Geyera a Kontulyho, které jsou v teoretické části zběžně rozebrány. V úvodu jsou diskutovány obecné souvislosti post-socialistické transformace a jejich vliv na vnitřní migraci a města. Důraz kladou především na nárůst společensko-ekonomických nerovností. Transformace ekonomik znamenala změny v rozmístění pracovních příležitostí, které podmiňují stěhování. Dále došlo k uvolnění bytového fondu ve městech po Rusech, z nichž většina po změně režimu odešla zpět. Tímto se Estonsko odlišuje od ostatních transformujících se zemí střední a východní Evropy. Ve městech dochází k nárůstu pracovních příležitostí v sektoru služeb na úkor ostatních sektorů. Druhým významným podmiňujícím faktorem jsou výrazně nižší ceny nemovitostí na venkově než ve městech.

V Estonsku ve sledovaném období probíhalo stěhování intenzivněji mezi regiony než v rámci jednotlivých metropolitních areálů, což odporuje klasickému zjištění, že stěhování na kratší vzdálenost jsou častější než na delší vzdálenost. V třístupňovém dělení převzatém z konceptu diferenciální urbanizace - 1. metropolitní region hlavního města, 2. ostatní metropolitní regiony, 3. nemetropolitní regiony - je region hlavního města výrazně preferován mladší populací do 30 let, ostatní populace preferuje nemetropolitní oblasti. Specifické vztahy se ukazují při oddělení estonské a ruské části domácí populace. V sovětském období byla velká města doménou ruské populace (90 % ne-Estonců ale jen 60 % Estonců žilo ve městech), nyní se však situace zásadně obrací. Rezidenční preference dvou zmíněných skupin jsou navzájem opačné. Estonci se výrazně stěhují do měst a ne-Estonci odcházejí na venkov. Podle názoru autorů se selektivně projevuje dostupnost nových pracovních příležitostí především v administrativě a obchodních službách. Estonci běžně hovoří estonsky i rusky, což opačně neplatí, a tak jsou jazykově kompetentnější, a tudíž i lépe zaměstnatelní. Míra nezaměstnanosti Estonců je nižší než národní průměr.

V rámci stěhování v metropolitních areálech Estonci sledují obecný trend suburbanizace v souladu se situací v dalších transformujících se zemích. Za město se více stěhují lidé s vysokoškolským vzděláním, ve středním věku a s rodinou. Ne-Estonci nadprůměrně inklinují k odchodu z města. Jejich suburbanizace je od estonské odlišná tím, že je koncentrovaná do několika málo suburbií (např. Maardu) poblíž hlavního města Talinu. Trendy ve stěhování v Estonsku, pokud bereme celou populaci, jsou odlišné od zemí střední a východní Evropy, ale je podobné zemím v bývalém SSSR. Při podrobnější analýze jednotlivých populačních skupin jsou však trendy v zásadě podobné jako v ostatních zemích střední a východní Evropy. Na meziregionální úrovní je dominantní proces urbanizace, v rámci metropolitních území proces suburbanizace. Autoři považují testovaný model životního cyklu měst a koncept diferenciální urbanizace za vhodný k vysvětlení změn v rozmístění obyvatelstva v Estonsku ve sledovaném desetiletí. Relativní definování kategorií diferenciální urbanizace je vhodné k uchopení sídelního systému "nezávisle" na jeho velikosti. Národní úroveň Estonska je v kontextu větších zemí úrovní regionální. Model životního cyklu měst dobře koreluje se sledovanou situací - mladí se stěhují do města za prací, svoje děti vychovávají v suburbiích a v pokročilejším věku odcházejí na venkov. Článek představuje zajímavý vhled do vnitřní migrace v Estonsku zarámovaný v kontextu post-socialistické transformace. Pro českého čtenáře může být inspirativní, že citovaná literatura je orientována jak na anglosaskou oblast, tak na střední a východní Evropu i na ruskojazyčnou oblast.

Martin Šimon