FISHMAN, R. (1987): Bourgeois Utopias: the Rise and Fall of Suburbia Basic Books. New York

Fishman popisuje zrod prvních suburbií kolem Londýna v průběhu 18. století. Londýn byl v té době největší světovou metropolí, která dosáhla v roce 1800 jednoho miliónu obyvatel a jako první překonala bariéry středověkého města. Hlavními aktéry suburbánního rozvoje byly příslušníci vyšší střední třídy obchodníků, která dosáhla kritického počtu i finančních zdrojů, aby byla schopna uzpůsobit uspořádání města svým vlastním potřebám. [ x zavřít >>]

Fishman popisuje zrod prvních suburbií kolem Londýna v průběhu 18. století. Londýn byl v té době největší světovou metropolí, která dosáhla v roce 1800 jednoho miliónu obyvatel a jako první překonala bariéry středověkého města. Hlavními aktéry suburbánního rozvoje byly příslušníci vyšší střední třídy obchodníků, která dosáhla kritického počtu i finančních zdrojů, aby byla schopna uzpůsobit uspořádání města svým vlastním potřebám. Zdrojem bohatství tohoto relativně malého okruhu podnikatelů byl zámořský obchod a finanční transakce, které jej doprovázely. Sociálně prostorová struktura premoderního Londýna měla klasické uspořádání s koncentrací elit v centru města, se suburbii v podobě periferních slumů podobnými jako u ostatních velkých středověkých měst. Centrální části města nesplňovaly nadále představy o kvalitním bydlení elity společnosti zejména kvůli špatným hygienickým a environmentálním podmínkám. Prvním impulsem pro vznik suburbií byla postupná přeměna centrálních obchodně-obytných domů pouze na komerční funkci a přesun rezidencí rodin buržoazie za prstenec shanty towns do klidných a prostorných vil zemědělských sídel v okolí Londýna. Tato místa byla relativně snadno dostupná (kolem 5 mil od centra) a původně sloužila pouze jako víkendová sídla buržoazie. Suburbanizační (decentralizační) proces nebyl dílem jednoho genia architektury, suburbium vzniklo kolektivním jednáním městské buržoazní elity, která měla sílu přetvořit město podle vlastního obrazu. V té době došlo k prvnímu oddělení místa práce a bydliště.

Fishman v knize popisuje organizaci práce uvnitř široké rodiny, roli ženy a starších dětí v obchodě a uspořádání obchodně-obytného domu premoderního města. Zdůrazňuje "kastovní sytém" tehdejší anglické společnosti, ve které byly sociální distance natolik velké a respektované, že se příslušníci elity neobávali bydlet v těsném sousedství nižších tříd. Fyzická separace nebyla ve středověkém městě obvyklá. Toto se změnilo až v průběhu 19. století, kdy se začíná objevovat sociální segregace, která je částečně motivována rozdílnými nároky na osobní čistotu a hygienu (Orwell: "Nižší třída je cítit"). Další podstatnou změnou je vznik nukleární rodiny, což se odrazilo v uspořádání rodinného bydlení. Typická je především větší uzavřenost vil oproti středověkým domům. Velký vliv na posílení role rodiny měla vznikající anglikánská církev, která zdůrazňovala křesťanský význam Svaté rodiny. Evangelické hnutí navíc přímo napadalo město jako hlavního nepřítele rodiny - pouliční trhy, taverny, tančírny, zábavní zahrady nebo loterii. Navíc až fanaticky vyžadovalo od ženy pouze plnění role ochránkyně rodiny. Tak došlo k separaci uzavřené rodiny s nepracující matkou v suburbiu, které bylo napojeno na město pouze pracovními vazbami mužů. Spojení buržoazní suburbanizace s evangelickou ideologií Fishman detailně popisuje na příkladu městečka Clapham. Z deníků, dopisů a dalších zdrojů je zřejmé, že claphamské vily sloužily již v 90. letech 18. století jako rezidenční (nikoli pouze víkendové) domy s denní dojížďkou mužů do centrálního Londýna. Nový životní styl byl poprvé ustaven!

V dalších pěti kapitolách se autor věnuje suburbiím kolem Manchesteru, srovnání urbánního a suburbánního životního stylu ve Francii a USA, vývoji suburbanizace na příkladu klasických železničních předměstí Philadelphie, suburbánní metropole LA a růstu tzv. technoburbií.

Martin Ouředníček